Maraton v New Yorku (The New York City Marathon) je největším maratonem světa. Běhá se už od roku 1970 a loni se ho zúčastnilo přes 50 tisíc běžců. Letos byl jedním z nich i Jakub Vodák, náš kamarád, kterého jsme se zeptali jak akce takového rozměru vypadá z pohledu závodníka.
Proč sis vybral zrovna maraton v New Yorku?
Je jedním z největších na světě a běžel ho už i můj táta. Před deseti lety jsem ho v New Yorku doprovázel, letos jsem se rozhodl s ním srovnat krok.
Kolikrát jsi už běžel maraton nebo podobý závod?
Maraton jsem zatím běžel celkem třikrát. Dvakrát v Praze a teď v New Yorku. Jinak běhám spíš půlmaratony, desítky nebo štafetové závody jako je třeba Vltava Run.
Byl jsi v NYC jenom kvůli maratonu?
Byl to hlavní důvod, ale stihl jsem i zajít na NBA, prohlédnout si město a pak jsme s přítelkyní pokračovali na dovolenou na Floridu.
Tak jak probíhal závod?
Start byl v 10:15, ale já měl budíček už na půl pátou. Bydleli jsem v Long Island City a já se musel dostat na start, který byl na Staten Islandu vzdáleném skoro 30 kilometrů.
To je celkem dálka…
Organizátoři s tímhle naštěstí počítají a na start vás doveze speciální autobus. Já se tak musel dostat jenom k New York Public Library odkud tyto spoje vyrážely. Odtud pak cesta trvala asi 50 minut. Těch lidí tam čeká ale opravdu hodně, proto tam musíte být hodně brzo. Já dorazil v půl šesté a bylo tam připravených asi 200 autobusů a ve frontě tak deset tisíc lidí.
Co jídlo před závodem?
Normálně spoléhám na pořádnou snídani (vajíčka, slanina,..) pár hodin před závodem. Tady to ale kvůli tomu dlouhému čekání a brzkému vstávání nešlo. Takže musel stačit sendvič, sušené maso a nějaká energetická tyčinka.
A na trati?
Zajímavé na tomto závodu je, že podél trati nejsou občerstvovací stanice jak je znám ze série Run Czech. Je tu jenom pití. Žádné jídlo. To vám tak nabízejí diváci. Takže jsem po cestě dostal od lidí třeba banán nebo čokoládu. Někteří i grilují maso, pak ho nakrájí na kousky a nabízí závodníkům.
Tvůj čas byl 4 hodiny a 38 minut. Panuje spokojenost s výkonem?
Tak napůl. Určitě jsem chtěl mnohem lepší čas. Noviny Times otisknou každý rok jméno každého běžce, který zaběhne závod pod pět hodin. To byla moje motivace. Letos ovšem změnili pravidla a limit se posunul o hodinu níž. Běžet pod 4 hodiny už není sranda, takže jsem to prostě risknul a asi jsem trochu přepálil start. A už od 15. kilometru mi trochu začaly těžknout nohy. Navíc byla zima a pršelo, takže vzhledem k průběhu závodu ten čas nakonec beru.
Jde srovnat maraton v New Yorku s tím v Praze?
Hodně obtížně. Jsou oba úplně jiné. V Praze běží deset tisíc lidí a je to velká událost. Tady je běžců pětkrát tolik. A atmosféra je taky úplně jiná. Ten kdo někdy běžel maraton v Praze určitě zná tu hlučnou atmosféru v Pařížské ulici těsně před finišem na Staroměstském náměstí. Je to něco neuvěřitelného. Tady by se jednalo o jedno z těch klidnějších míst. Lidi tu stojí (mimo mostů) podél celé tratě a neskutečně fandí.
Plánuješ běžet v New Yorku i příští rok?
Spíš ne. My máme s tátou jiný plán. Chceme se společně pokusit dosáhnout na trofej Abbott World Marathon Majors. Tedy zaběhnout šest největších maratonů světa. Boston, New York, Chicago, Berlín, Tokyo a Londýn. Jeden už bychom měli, pět zbývá. Tak uvídíme co vybereme příští rok, to už bychom mohli běžet společně.
