Kupuješ si jerky na benzínce? Kámo, v Americe to dělali už před půl tisícem let! To říká Honza Bláha alias Jimmy, jehož jerky už brzo zamíří do naší nabídky.
Obecně vzato je jerky libové maso, očištěné od tuku, nakrájené na plátky a vysušené za účelem konzervace. Většinou se to taky neobejde bez soli. Samotné slovo “jerky” je totiž poangličtěné slovo ch’arki, což kečuánsky znamená “sušené solené maso” (původně lamí).
Kečuánština je nejrozšířenější indiánský domorodý jazyk v Americe. Inkové kdysi přijali tuto řeč (vlastním jménem doslova “lidská řeč”) a prosadili ji v celé své říši. Stejně tak zdědili a rozvinuli unikátní systém cest a stezek, nám evropanům připomínající cesty starořímské, zahrnující kromě zpevněného povrchu a mostů také “tambos.” Mimochodem, kečuánština je už přes čtyřicet let jedním z úředních jazyků Peru i Bolívie a incký systém cest je od roku 2014 v seznamu Světového dědictví UNESCO.
Tyto tambos byly vlastně stanicemi kurýrní služby, kterou zajišťovali běžci “chasquis,” neboť Inkové nepoužívali ani kolo ani koně. Byly od sebe přibližně dvacet kilometrů vzdálené a na každý úsek připadali dva odpočinutí běžci, kteří si předávali zprávy jako štafety.
Incká říše zásobovala tambos lamími ch’arki, aby byly vždy k dispozici chasquis i ostatním cestovatelům, o čemž máme zprávy z doby příchodu Španělů.
Aby těch zajímavostí nebylo málo, Inkové ke konzervaci nejen masa, ale i plodin, používali sušení mrazem, využívajíce horského podnebí. Velmi se to podobalo moderní lyofilizaci, kdy dochází k sublimaci zmrzlé vody při nízkém tlaku a teplotě, což je mnohem šetrnější proces, než běžné sušení.
A právě Španělé poměrně nadšeně zřejmě přivezli ch’arki, nebo alespoň zprávy o jeho skvělé chuti a trvanlivosti, do Evropy, odkud se nejspíš jaksi zpětně dostalo na kontinent severoamerický, který přitom tady u nás máme ve zvyku považovat za prapůvodní domovinu jerky. Představa indiána v čelence s péry, sušícího si v prérii libové bizoní plátky (nadto solené), je tedy spíš zcestná – ti zase sušili například pemikan (a skoro určitě u toho nenosili čelenku). Věřte, že to není ani zdaleka taková dobrota, jako jerky!
